Články

Analýza od vzniku ZO do r.2011

Vážení,

na minulé členské schůzi 20. října 2010 došlo k neobvyklé situaci, kdy byl volen výbor a Michal Bělohradský měl poznámku, že by hospodáře měl dělat někdo jiný. Vyústilo to v gradující diskusi mezi předsedou a hospodářem, střídavě byly předkládány argumenty, řídící schůze nakonec tuto diskusi přerušil a vrátil program k volbě předsedy a výboru. Znovu se rozbouřila diskuse a útoky mezi předsedou a hospodářem a vzhledem k tomu, že Michal Bělohradský nesouhlasil se svým potvrzením jako předsedy, byla volba ukončena s tím, že členská schůze sice proběhla ale ne jako výroční, ale „obyčejná“, neuskutečnila se volba a výbor bude pracovat dál ve stejném složení do příští členské schůze v březnu nebo dubnu 2011. V tomto smyslu bylo přijato i usnesení.

Tato situace mne vedla k zamyšlení proč vznikla a co udělat, aby se už neopakovala. Nejprve si ale neodpustím pár vzpomínek na to, jak naše základní organizace fungovala v minulosti, protoře už tehdy vznikaly zárodky současného stavu.

A vrátím se až do roku 1959, kdy byl radioklub založen v tehdejším národním podniku Somet Teplice. Zakládajícími členy byly Artur Vinkler, od jehož úmrtí mimochodem uplyne tento měsíc 8 let, dále Jarda Pacovský, Standa Gutwirth, myslím že i Franta Krob, Ivan Demián, Olda Čurda a další, na všechny si teď nevzpomenu. Stanice OK1KPU rozjela svoji činnost na KV i VKV. V Sometu byly dvě místnosti a pod nimi sklad a fungovalo to. Na KV se vysílalo na inkurantní zařízení z války, na VKV na home made. První výsledky závodů byly průměrné, ale začínalo se. Závod, který už sám pamatuji, byl polní den v roce 1962 a umístili jsme se na 103. místě s 6.786 body. Jen pro představu, v dnešní době se stejný výsledek dá udělat po prvních 18 minutách provozu s výkonem 20x vyšším....

Ale vraťme se k závodění a provozu. Pravidelně jsme se zúčastňovali polního dne, obou dnů rekordů a A1 contestu, úspěšný byl rok 1966 – druhé místo v polním dnu a první místo ve VHF contestu.

V roce 1964 byla důležitá změna, sídlo radioklubu už nebude v Sometu, protože všechny zájmové organizace musí opustit výrobní závody, a bylo nám nabídnuto několik lokalit. Letná, Doubravka, ve městě..... naše volba byla jasná. Doubravka byla svým vyvýšeným místem a vzdáleností od obydlí jedničkou. Národní výbor nám dovolil zabrat věž a jedno patro, vše do té doby veřejně přístupné. Nebyly tabulky v oknech a někde ani okna a dveře, nebylo topení, byly zdevastované podlahy a zdi, nebyly ani peníze. Ale bylo obrovské nadšení asi dvaceti až třiceti členů, i když to samo o sobě nestačí. Důležitá byla jejich motivace ze strany Artura Vinklera, takže po několika měsících byly místnosti

ve věži schopné provozu. Klubovna, KV a VKV operátorka, dílna, sklady, bylo i topení (i když to zatím byla jen kamna na uhlí).

Všechno vypadalo nadějně a v roce 1965 vznikla smlouva o bezplatném převodu hradu do majetku organizace. Začala první etapa oprav, a to celé levé části, rytířského sálu a předsálí, dělaly se nové omítky, topení, bylo mnoho stavební činnosti a starostí, zajímavé je, že většinu prací elektro nebo stavebních dělali mladí lidé ve věku okolo 15 - 20 let, bez potřebné kvalifikace, skutečně amatérsky. Na některých místech to je i vidět podle hesla odborník se diví laik žasne, ale nejpodstatnější je, že skoro všechno do dneška funguje. Dnes tu máme kvalifikované lidi a udělá se toho méně. Uvědomme si však, že je jiná doba, vše je více svázáno předpisy a to co prošlo před 40 lety, dnes neobstojí. Ale vraťme se k radioamatérské činnosti, která začala nutně stagnovat, závody se omezily jen na účast na polním dnu s umístěním od 13. do 45. místa a dokonce v roce 1973 jsme se nezúčastnili žádného VKV závodu. Zato vznikaly megalomanské projekty na vysílání na KV - vysilače Lorenz, Mikrofona, něco se i podařilo částečně zprovoznit. V té době měla organizace okolo 80 členů.

Pak přišel rok 1968 a s ním plno vášní. Radioamatérská společnost se polarizuje a výsledkem je, že řada členů z Doubravky odchází. Zrovna v době, kdy byly opravy hradu v nejlepším a bylo nejvíc stavební práce, a zároveň i v době, kdy vznikají různé stupně výdělečných organizací, na jejichž vrcholu je později podnik ÚV Svazarmu Radiotechnika se sídlem zde na Doubravce a dalšími pracovišti v Praze a Hradci Králové. A dlužno říct, že všechny formy získávání peněz pro naši zájmovou a hlavně stavební činnost zaměstnaly několik našich členů a zejména pak Artura Vinklera, který se vzdal funkce předsedy a věnoval se výdělečné činnosti Svazarmu. Funkce předsedy jsem se v prosinci 1969 ujal já jako místopředseda a přibližně po jednom roce mne vystřídal Václav Žák. O něco později mi Artur předal ještě funkci vedoucího operátora kolektivní stanice OK1KPU. A trvalo ještě několik let, než se situace stabilizovala a našli jsme opět cestu na VKV závody. Od roku 1976 jsme se zúčastňovali pravidelně všech hlavních závodů a poprvé v roce 1981 i prvního subregionalu.

Ale abych nemluvil jen o radioamatérském vysílání. Od vzniku základní organizace se rozvíjí hon na lišku a známá jsou jména a jejich úspěchy jako Artur Vinkler, Franta Zeman, Láďa Konrád, Standa Gutwirth a další, v sedmdesátých a ještě v osmdesátých letech se řady liškařů rychle rozrůstají – Michal Bělohradský, Soňa Bělohradská, Jirka Suchý, Iveta Machová Jarka Vinklerová, Milan Vinkler, Zdena Dobránská a další a další, možná byste mi mohli v diskusi některá jména oživit.

Nesmíme zapomenout ani na činnost hi-fi klubu a Honzu Kouřimského, Bohouše Švandu, Ivana Mühlfaita, Tondu Kuchyňku, Vojtu Bílka, ale i na ty,

kteří již mezi námi nejsou, jako Václav Opálecký nebo Horst Gőtz. A tak jak jde technický pokrok kupředu, pominuly důvody organizovat poslech hi-fi a tento klub po nějaké době zanikl. Jeho zánik uspíšil i postoj tehdejšího předsedy ZO.

V oblasti přípravy nových radiových operátorů jsme v polovině 70. let udělali několik náborů na školách a hlavně pak v našich liškařských řadách a vznikl velmi zdařilý kurz, na jehož konci byla po několika letech letech řada operátorů jako Jarda a Víťa Švarcovi, Jirka Steigenhőfer, Jirka Suchý, Milan Vinkler, Jirka Váňa a další. Druhý podobný kurz byl později a zrodili se v něm další výborní operátoři jako Petr Prchal, Honza Vybulka, Pavel Váňa, Láďa Šafránek a další. Dlužno dodat, že skoro všichni byli držiteli OL a dnes OK koncesí

V osmdesátých letech měla naše organizace rekordních 210 členů, i když těch aktivních bylo samozřejmě méně. Pro získávání peněz vzniklo při základní organizaci vedlejší hospodářství, předchůdce současné s.r.o. Doubravka. Mám-li s odstupem času hodnotit co jsme udělali dobře a co špatně, tak těch chyb od založení organizace do této doby moc nebylo. Skoro všechny jsme udělali po roce 1968, řada z nás se dala strhnout vývojem událostí a později své chyby a omyly uznala, omluvila se, mnoho členů, kteří dříve odešli, se vrátilo zpět.. Ale v 80. letech jsme přece jen udělali asi jednu velkou chybu, že jak vedení základní organizace, tak vedlejšího hospodářství, měl na svých bedrech jeden člověk - Václav Žák, který budil dojem aktivního činorodého a neomylného člověka, kterého jsme si nedovolili kritizovat ani kontrolovat, protože bychom ho rušili v jeho práci a báli jsme se, že to zbrzdí jeho aktivity. Takže lehce se přehlédlo zaměstnání bratra a manželky v s.r.o., což navazovalo na zaměstnání jeho otce v základní organizaci nebo zabydlení jeho dcery Dáši na hradě, pochybné nákupy které nikdo neviděl, neprůhlednost účetnictví. Organizace fungovala, závody se jezdily, pro rekonstrukci Cínovce zajistil hodně finančních prostředků a dokázal motivovat desítky lidí aby tam něco udělali, i když hrad jako stavba se sice moc neopravoval a omlouvalo se to že musíme investovat do Cínovce a že jsme především radioamatéři a musíme si pro špičkovou činnost vytvářet podmínky a protože sportovní výsledky byly i vidět, tak proč do toho zasahovat. Ale s jídlem roste chuť a tu se zobne, tu se zobne..... a za chvíli je mísa prázdná.

Proto řada členů, kteří již viděli některé nešvary a chtěli je vidět, se domluvila a připravila na 16. března 2005 průběh schůze s neobvyklým výsledkem. Předseda Václav Žák nebyl zvolen do výboru a této funkce se ujímá Michal Bělohradský. Činnost minulého předsedy byla podrobena detailní analýze, vyhodnotily se jeho chyby a omyly a Václav, z hloubi duše uražen co si to kdo proti němu dovolil, opouští naši základní organizaci. Musím ale říct, že i když určitě byly důvody pro jeho kritiku, a nápravě jeho chyb bylo věnováno nemalé úsilí a některé pozůstatky se jako červená nit táhnou až do současnosti, byl jeho odchod

okamžitě znát na sportovní činnosti. Skončil organizáror VKV soutěží, tahoun, který sice uměl rozdělit práci a dát pozor aby na něj moc nezbylo, ale uměl ostatní motivovat, stejně jako to uměl Artur Vinkler v šedesátých letech, kdy jsme měli ruce do krve rozedřené od lopaty při míchání malty. K našemu radioklubu se po změně předsedy přičleňují členové z OK1ORA, kteří přišli o své sídlo v Ledvicích a s nimi přišla naděje, že se udrží naše aktivita zejména na VKV, protože mezi nimi byla řada kvalitních odborníků. Jejich příchod znamenal zastavení úbytku členské základny, která zaznamenala v roce 2004 neslavný rekord, v té době nás už bylo jen asi 40. Aktivita na VKV pásmech se na krátký čas obnovila, aby po několika závodech opět stagnovala.

A teď bych se chtěl pustit do hodnocení uplynulých šesti let. Složení výboru se obměnilo, zůstal 11 členný a byl doplněn o nové tváře. Z počátku to vypadalo, že vše bude fungovat, členská základna se zvyšovala (mimochodem nyní máme opět asi 80 členů), ale z výboru odcházejí Vláďa Šimůnek, Vašek Valenta, Michal Valoušek který se pak zase vrací a další, až zůstal výbor v dnešní podobě.

Účast ve VKV závodech byla hlavně díky Petru Prchalovi znovu obnovena, ale opět jen na krátkou dobu, protože Petr se nyní věnuje novému zaměstnání, rodině, dceři, stavbě domu a tak činnost na VKV prakticky skončil. Na čas se ještě podařilo Bédovi Nohejlovi aktivizovat činnost na KV. Výbory začaly být bouřlivější, členové se osočují a napadají, asi tak jako když se píchne do vosího hnízda. Malou ukázku jste mohli vidět na minulé členské schůzi.

A já se ptám proč to všechno tak je? Přežili jsme období, kdy bylo v pokladně pár stokorun, přežili jsme rok 1968, normalizaci, rok 1989, období kdy nás byla jen hrstka, proč teď, když máme nemovitý majetek a dokonce z velké části nově opravený, peníze na účtu, členskou základnu, jako radioamatéři jsme proti jiným kolektivkám dobře vybaveni, proč to právě teď nefunguje a jen se osočujeme a napadáme? Protože jádrem střetů jsou kromě jiných především dva lidé, pokusím se trochu analyzovat příčiny jejich neshod.

Na jedné straně patří obdiv Míšovi Bělohradskému, kterému situace v organizaci nebyla lhostejná a který prakticky veškerý svůj čas věnuje opravám hradu a dokáže i motivovat ostatní, i nečleny, aby se zapojili do čištění hradních příkopů, úklidu nádvoří a nejbližšího okolí našeho hradu. Chápe to jako naši morální povinnost starat se o náš majetek, to je pozemky a budovu hradu, které jsme od společnosti získaly bezplatně, udržovat a zvelebovat ho a pořádat nebo se zúčastňovat se akcí, které sice nesouvisí s radioamarérskou činností, ale jsou prospěšné široké veřejnosti. On jediný byl schopný připravit žádosti o dotace z různých zdrojů a realizovat je od začátku do konce v objemu několika milionů korun. Na hradu to je vidět, je tu nová střecha, opravený strop v tomto rytířském sálu, máme na veřejnosti dobré jméno a to také není málo. Zapojil se i do

radioamatérského provozu mimo závody, byl nejaktivnějším operátorem při spojeních do diplomu k 50. letům radioklubu.

Na druhé straně plně chápu postoj hospodáře Tondy Kelvicla a vážím si stejně tak jeho plné zodpovědnosti s kterou se stará o příliv peněz z nájmů, a není jich málo, a zároveň také chce, aby tyto prostředky byly racionálně a hospodárně využity, nechce aby se opakovaly chyby minulosti. Nemůžeme přece nevidět, že topení funguje jen někde a v některých místnostech je prakticky zlikvidované, že je v některých místnostech nepořádek, že se často po hradě pohybují cizí lidé v místnostech, kde by měl být doprovod někoho z výboru, kritizuje častou bezdůvodnou výměnu zámků a klíčů, přemisťování zařízení ap. Často jsou i rozdílné názory na některé technické záležitosti jako umístění antén, trasy vedení kabelů ap.

Nechci zde uvádět podrobný výčet rozdílných názorů, argumentů a důvodů ke vzájemnému napadání, jen chci naznačit, že každý vidí jednu věc z jiné strany, z jiného úhlu, v jiném světle, a podle tohoto rozdílného pohledu a priorit se nemohou shodnout. K tomu napomáhá i indivudualita každého z nich a výsledkem je hledání argumentů, které občas vrcholí napadáním a osočováním.

Nechci soudit kdo z nich má pravdu a byl bych hrozně nerad, aby organizace přišla o práci kteréhokoliv. Každý z nich má velké zásluhy na současném stavu organizace, každému z nich není lhostejný další vývoj a osud Doubravky. Musíme si vážit práce a přínosu každého z nich a nečekat, že řízení takové organizace jako je Doubravka se obejde bez emocí a rozdílných názorů. Tady je i prostor pro ostatní členy, zejména pak výboru, aby byli katalyzátorem projevů rozdílných názorů. Rozhodně odmítám řešení nepřítomnosti jednoho z nich ve výboru a nemohu se na této verzi podílet.

Osobně vidím východisko z této situace v širším nahlížení na problémy, nevidět jen chyby a zápory ale i klady a přínosy každého člena organizace a využít jeho jedinečné individuality, důsledně dbát na přehlednost a průhlednost veškerého našeho počínání, nemyslím tím jen účetnictví, u toho je to samozřejmostí, prostě všechno dělat tak, jak se dělat má, aby byla obnovena vzájemná důvěra, aby byla znovu motivace něco pro tuto organizaci dělat, něčeho dosáhnout, abychom mohli zase chodit do svého radioklubu a naší hlavní starostí bylo kdy a kde naladit na KV nějakou expedici, jak rozdělit služby na VKV závodu, kdo odpoví na došlé QSL lístky, kdo je založí, co se děje v radioamarérském světě, jaké výsledky jsou v ROB, co je za novinky v elektronice atd. Abychom si vyměňovali informace o našich zájmech a organizovali radioamatérské akce, na které jako soukromí koncesionáři nestačíme a které se dají realizovat právě jen společnými silami v kolektivce. Při současném tolerování akcí, které jsou zaměřeny na veřejnost a které nesouvisí s radioamatérskou činností nebo ROB.

Předkládám tuto poměrně podrobnou analýzu a otázky z ní vzniklé této členské schůzi, abychom o nich diskutovali a přemýšleli. Netvrdím že mám pravdu nebo že moje vidění je vždy správné, ale diskutujme o tom jak řešit současnou situaci. Chápu že na některé otázky se nedá reagovat teď v diskusi, okamžitě, že vyžadují nějaký čas, proto přivítám i Vaše názory a podněty na internetové adrese mojí nebo hradu.

Děkuji za pozornost.

V Teplicích 6.4.2011

joomla templatesfree joomla templatestemplate joomla
2017  Hrad Doubravka - Radioklub OK1KPU   globbers joomla template